Střežím je jako oko v hlavě.Nedám, neprodám, nepůjčím..nikomu..Skleněný džbán jsem loudila po babičce už jako malá, ale nikdy mi ho nedala, až po její smrti jsem si ho vyptala od dědy..Vždy když se na tyto věci podívám, jen zavadím okem, tak si na ni vzpomenu!!!Mám něco po babičce a něco po stařence..
Je zvláštní kolik věcí si člověk pamatuje z dětství a teď se mu vybavují...Třeba konvice na čaj, na kterou jsme nemohli ani šahat, natož tak z ní pít čaj..
Byla ve vitríně a jen na parádu...
Myslím si , že až teď v mé režii je využitá..
Sice ne na čaj, ale na kytky..
Slouží náramně..
Takže babi a stařko-díky za tyto skvosty...
Myslím na VÁS...POŘÁD....
VĚCI SE MĚNÍ...
LIDÉ SE MĚNÍ..
POCITY SE MĚNÍ..
JE DOBRÁ VĚC, ŽE VZPOMÍNKY NE!!!!
S láskou Vaše
Moc pěkně napsané :-)
OdpovědětVymazatOd srdce...
VymazatTy skleničky jsou krásné....
OdpovědětVymazatDíky...
VymazatIlonka, ten džbán je nádherný. Podobný s malinkými kvietkami som mala aj ja po babke, ale keď boli deti malé, tak mi ho rozbili. Hodili loptu tuším na skrinku, kde som ho mala postavený. Obrovská škoda. Teraz ho mám v krabičke v tvare črepov. :(:(. Maj sa krásne. Dana
OdpovědětVymazatJo , taky ho střežím jako oko v hlavě...Měj se
VymazatKrásne si to napísala Ilonka. Vzácne poklady si zdedila, nedajú sa vyvážiť peniazmi. Ja som od 14 rokov žila u babky (rodičia žili inde) a starý dom zbúrala sesternica, kvôli novostavbe. Dodnes mi je ľúto, lebo u babky tiež bolo veľa krásnych vecí.
OdpovědětVymazatEmily
JJ,snažila jsem se..
Vymazat